Uprostřed klidné přístavní scény se plachty ladně rozprostírají nad skupinou lodí, jejich hvězdné formy vyzývají diváka k tanci světla a větru. Hra slunečního světla na vodě vytváří jiskřivý odraz, který zdůrazňuje volné, expresivní tahy štětce Moneta; každý tah vyzařuje pocit pohybu a vitality. Jemné modrošedé tóny oblohy, poseté roztroušenými mraky, naznačují prchavý moment těsně před soumrakem, vrhajíc na scénu éterický lesk. Lodě se zdají ztělesňovat harmonický vztah s pobřežím, jemně připomínající rytmy života na břehu.

Při bližším pohledu malebné budovy podél pobřeží dodávají tomuto dílu narativní hloubku a vyzývají mysl k zamyšlení o příbězích skrytých v jejich zdech. Použití barev je nádherným svědectvím Monetova mistrovství; teplé tóny líbají chladné modré, čímž vytvářejí živý kontrast, který se zdá být jak uklidňující, tak povzbuzující. Je to téměř tak, jako byste mohli slyšet jemné šplouchání vln a tichý skřípot stěžně houpačících se na větru — Monet nejenže maluje scénu, ale vyvolává atmosféru, která divákovi umožňuje zažít klid a zároveň živost okamžiku. Toto dílo krásně zachycuje podstatu prchavého zážitku, hold efemérnosti přírody a našemu spojení s ní.