Hned na první pohled v této živé krajině upoutá pozornost výrazný kontrast barev; sluněné žluté pole vyzařuje teplo, vybízí diváky k tomu, aby se ponořili do idylické venkovské scény. Osamělá postava oblečená v tlumených tónech kráčí po křivolaké cestě vedoucí k malebné kamenné zdi a vstupní bráně. Umělcův tah štětcem je dynamický a expresivní; každý tah vytváří texturovaný efekt, který dodává scéně hloubku a život. Když se zanoříte do této bohaté reprezentace venkova, hromady sena rozptýlené v krajině dodávají nádech rustikálního kouzla, zatímco bujné zeleně rámujících budovy symbolizují krásu přírody harmonizující s lidským bydlením.

Kompozice elegantně vede pohled diváka k obzoru. Vlnící se pole se bez překážek rozprostírají pod nebem zabarveným jemnými modrými a bílými tóny, vyvolávajíc tak klidnou atmosféru. Zde je cítit patrná emocionální rezonance; možná je to klidná samota, kterou tento scénář ztělesňuje, vyzývající k reflexi a nostalgii. Toto dílo bylo vytvořeno v době velkého osobního zmatku pro Van Gogha, kdy se zdá, že každý odstín zachycuje jeho vnitřní pocity, proplétající radost a melancholii. Toto dílo není jen zobrazením farmy v Provence; je to emocionální tapisérie, mistrně tkaná se světlem, barvou a tvarem, odhalující pocity pomíjivého, avšak cenného okamžiku v přírodě.