Malba krásně zachycuje klidnou krásu říční krajiny, s jemnou směsí barev, která se zdá tancovat na plátně. Řeka, s jejím třpytivým modrým odstínem, teče pokojně pod nebem namalovaným měkkými pruhy bílé a pastelových barev, vyvolávajíc esenci prchavého okamžiku. Je zde okouzlující most, který se klene přes vodu a spojuje obě strany, naznačující příběh spojení a cestování. Po levé straně vidíme vysoké stromy, jejichž holé větve se rozprostírají a vytvářejí pocit hloubky a intimity s místem. Pár figur prochází v poklidu podél břehu řeky, jejichž přítomnost do této jinak klidné scény dodává lidský prvek; zdá se, že zosobňují klid dne stráveného u vody, možná ponoření do myšlenek nebo zapojené do tichého rozhovoru.

Barva hraje klíčovou roli při oživování tohoto uměleckého díla. Monet používá jemné a tlumené odstíny, což dává malbě dojem impresionistického stylu, který silně spoléhá na světlo a jeho odraz. Jemné štětce se bez námahy mísí a umožňují barvám vzájemně se prolínat, čímž vytvářejí atmosférickou kvalitu, která vyzývá diváka, aby se ztratil v krajinném pohledu. Je to téměř, jako byste mohli slyšet jemné šplouchání vody o břeh, zatímco cítíte chladný vánek tančící po vaší pleti. Historický kontext zde hraje významnou roli, protože toto dílo může výborně představovat rostoucí impresionistické hnutí — odklon od rigidních stylů minulosti, které oslavují prchavou krásu přírody a každodenního života. Emocionální dopad je patrný; je to připomínka jednodušších chvil a krásy krajiny, která je často přehlížena v shonu života.