V tomto fascinujícím uměleckém díle je pozornost diváka okamžitě přitahována hrou drsných kontur hor, zahalených v uklidňující paletě modré a matných zemních tónů. Scéna zobrazuje skromné chaty s úhly nahoru v popředí, jejichž hranaté střechy jsou ozdobeny vlajícími prapory, což naznačuje atmosféru klidu a rituální úcty k duchovní podstatě Himalájí. Jemné tahy štětcem evokují měkkou, téměř snovou kvalitu; je možné slyšet šepot větru mezi údolími a ticho vyzývá k zamyšlení.

Při pohledu hlouběji se na pozadí odhaluje symfonie vrstevnatých horských hřbetů, z nichž každý se liší hloubkou a odstínem. Umělec používá omezenou, ale výraznou barevnou paletu, využívající odstíny modré k vyjádření jak klidu, tak sebepoznání, přičemž je prokládána štědrou perlou okru, která dodává scéně teplo. Tento okouzlující krajinný obraz nezachycuje pouze fyzickou podobu hor, ale také jejich emocionální hmotnost, vyzývající diváky, aby se ztratili v rozmanité krásně přírody. Historicky tyto krajiny hovoří o období, kdy se umělci snažili ilustrovat nejen pohled, ale zároveň duchovní spojení s přírodním světem, odraz, který hluboce rezonuje napříč kulturami.