Toto umělecké dílo mě okamžitě přenese na sluncem zalitou venkovskou cestu. Vztyčené stromy, s listy v zářivé směsi zelené a žluté, se tyčí k nebi a vytvářejí pocit vznešenosti a intimity. Umělec mistrovsky používá techniku volných tahů štětcem, což dává listům třpytivou, téměř impresionistickou kvalitu. Téměř cítím teplo slunce a slyším jemné šustění listů ve větru.

Postava, zřejmě žena, se stará o vozík a dodává klidné krajině nádech lidské přítomnosti. Hliněná cesta vede zrak do dálky a naznačuje pocit cesty a objevování. Celková kompozice je vyvážená, s hrou světla a stínu, která vytváří hloubku a přitahuje diváka. Je to scéna, která evokuje pocit míru a prosté krásy venkovského života.