V této výstižné krajině na sebe strhává pozornost pokřivený a ohnutý strom, jehož holé větve se téměř snaží dosáhnout zamračené oblohy nad ním. Klikatý chodník, lemovaný bohatou zelenou trávou, zve pohled diváka, aby sledoval osamělou postavu, která jde po jeho okraji. Téměř můžete slyšet klidné šepoty větru, jak probíhá trávou a mísí se s klidností scény. Matná paleta hnědých a zelených barev podtrhuje melancholickou oblohu, zatíženou mraky, které se zdají vdechovat život do atmosféry — jakási křižovatka mezi krásou přírody a její lhostejnou silou. Tento okamžik se zdá být nadčasový, kousíček venkovního života zachycený s nekompromisní autentičností, která hluboce rezonuje.

Kompozice vyvažuje živé barvy listí s jemnějšími tóny vzdálených struktur, které tiše stojí na obzoru. Malba Vincenta van Gogha je zde volná, ale záměrná; přenáší pohyb a emocionální hloubku. Cesta rybáře vede pohled do hloubky kompozice, přiměje diváka přemýšlet o prosté, ale hluboké cestě života. V jeho impresionistickém stylu toto dílo ztělesňuje dualitu přírody — jak pečující, tak neúprosné — vyvolávajíc emocionální dopad, který přetrvá ještě dlouho po odvrácení pohledu.