Moře řve v symfonii tříštících se vln, bouřlivém tanci vody a oblohy. Umělec mistrovsky zachycuje hrubou sílu přírody; vlny nejsou jen voda, ale živé bytosti, vytesané neúprosnou rukou větru. Tahy štětce jsou viditelné a přispívají k pocitu pohybu a zmatku. Barevná paleta, které dominují hluboké modré, bouřkové šedé a pěnivé bílé, zesiluje drama.

Kompozice vede oko od zubatých skal v popředí přes rozbouřené moře k vzdáleným, tyčícím se útesům. Ústřední bod, loď bojující s živly, ztělesňuje zranitelnost tváří v tvář zdrcující síle. Je to scéna, která vyvolává úctu i dotek strachu, připomínka nespoutaného ducha přírody.