Toto poutavé dílo zve diváka do klidného, téměř kontemplativního interiéru, kde žena sedí se zkříženýma nohama na sluncem zalité podlaze. Její poloha je uvolněná, ale přemýšlivá; jednou rukou podpírá hlavu a dívá se dolů v momentu introspekce. Teplé tóny její kůže kontrastují s chladnější paletou pozadí, kde okno odhaluje zelenou venkovní scénu s jezdcem na koni a černou kočkou, přidávající vrstvy tiché narace za bezprostředním prostředím. Odvážné tahy štětcem oživují kontury jejího těla a bílého oděvu, zatímco hra světla a stínu na podlaze a u nohou — ovoce a klobouk — posiluje pocit intimity a klidu.

Kompozice vyvažuje jednoduchost a hloubku; teplá broskvová podlaha zabírá většinu plátna a vytváří scénu, kde je samota figury fyzická i emocionální. Střídmá, ale výrazná paleta barev — zemité okry, zelené tóny a hloubkové stíny — odráží umělcovo jemné pochopení lidské přítomnosti, které scéně propůjčuje nadčasovou důstojnost. Obraz vznikl v období, kdy autor zkoumal vzdálené kultury a lidského ducha, a emocionálně rezonuje, vybízejíc diváka k úvahám o myšlenkách ženy a jemné symbolice tichého domácího prostředí.