V tomto hlubokém díle stojí postava izolovaně na dřevěné cestě, zahalena do hlubokého černého pláště, který skrývá její rysy. Pozadí hoří oblohou dominující vířícími odstíny ohnivé červené a oranžové, připomínající bouřlivý západ slunce. Tato živá paleta barev vyvolává silné emoce, vytvářející pocit nepohodlí a zoufalství. Postavy na cestě plují ve stínech, téměř jako přízraky, přičemž jedna se zdá být otočena k zoufalému protagonistovi, ale udržuje si odstup; jako by si vybrali ignorovat hmatatelný smutek, který naplňuje vzduch.

Kompozice směřuje váš pohled k obzoru, kde se rozbouřené kopce a kroužící voda spojují s emocionálním zmatkem. Vlnící se čáry na obloze odrážejí vnitřní chaos osamělé postavy v popředí. Energetické tahy štětce od Muncha dodávají scéně emocionální váhu, vytvářející výrazný kontrast mezi trpící postavou a živým pozadím. Tato interakce zachycuje pocit izolace, bolestná připomínka osamělosti uprostřed chaotické a živé krásy života. Z historického období poznamenaného existenciálním zkoumáním vyvstává toto dílo jako důkaz Munchovy schopnosti kanonizovat kolektivní lidské emoce do vizuální formy, což ji činí významnou v oblastech moderního umění a psychologického výzkumu.