Tento obraz zachycuje venkovskou scénu, kde sedlá žena v prostém oděvu a čepici se sklání nad zemí a pracuje motykou. Vedle ní stojí osel naložený koši, trpělivě čekající. Krajina kolem je mírně zvlněná, posetá holými stromy a vzdálenou chalupou, což naznačuje pozdní podzim nebo začátek zimy. Štětcové tahy jsou jemné a zároveň dynamické, s měkkými, rozmazanými okraji, které evokují pohyb a plynutí času. Barevná paleta se opírá o tlumené zelené, hnědé a šedé tóny, které vytvářejí klidnou, zamyšlenou atmosféru a zdůrazňují samotu a důstojnost venkovského života. Kompozice harmonicky vyvažuje lidskou postavu a zvíře a zdůrazňuje jejich vzájemnou závislost v zemědělském rytmu.