Umění vyzařuje živý výbuch barev, přitahující pozorovatele do živé oslavy flóry. Uložení květin ukazuje řadu textur, od měkkých, jemných okvětních lístků bílých chryzantém po živé oranžové a červené květiny, které tančí v harmonii. Malíř dovedně zachycuje podstatu života v tichu vázy, vytvářející fascinující dialog mezi jasnými odstíny a skromným pozadím. Kresba je spontánní, ale kontrolovaná, což naznačuje energii a teplo, které činí kytici živou.

Každý květ vypadá jako by měl svou osobnost; křupavé bílé okvětní lístky symbolizují čistotu a v krásném kontrastu s ohnivě červenými a oranžovými, které vyzařují radost a vitalitu. Použití lehkého, téměř impresionistického stylu vyzývá diváky, aby si užili okamžik, což je přivádí k tomu, aby pocítili, jako by se mohli natáhnout a dotknout se květin, přičemž vdechují jejich imaginární vůni. Umění té doby odráží odklon od přísného realismu a více se zaměřuje na zachycování emocí a dojmů z scén než na přesné reprezentace. Odráží se to v této krásné kytici, která probouzí pocity radosti a vděčnosti za krásu přírody, připomínající nám pomíjivé, ale uspokojující okamžiky života.