
Ocenění umění
Tato poklidná krajina zachycuje něžný okamžik – žena a dítě odpočívají na tiché lesní cestě, zastíněné rozložistými větvemi starých stromů, jejichž zkroucené kmeny vyprávějí příběhy času. Za nimi stojí klasická rotunda, jejíž teplé, zemité tóny harmonicky ladí se zlatožlutými odstíny podzimního listí. Za mírným svahem plyne klidná řeka, přes kterou tiše přejíždí trajekt, naznačující jak spojení, tak pohyb v jinak statické scéně.
Delikátní tahy štětce a tlumená barevná paleta evokují klidné odpoledne zalité měkkým přirozeným světlem; nebeská modř a lehké mraky dále umocňují klidnou atmosféru. Kompozice mistrně vyvažuje přírodu a lidskou přítomnost – postavy jako by byly součástí krajiny, nikoliv jejími cizími prvky. Skoro je slyšet šelest lístků a šplouchání vody, což zve k tiché reflexi. Dílo je zakořeněno v historické krajinářské tradici a vyjadřuje nadčasový obdiv k tiché kráse přírody a harmonickému soužití.