Scéna se otevírá klidným šarmem, namalovaná stylem, který je jednoduchý a zároveň hluboce výrazný. Umělec zvolil jemnou paletu zemitých tónů – jemné hnědé pro stůl a židle, jemné zelené pro oblečení postav a jemný odstín červené na oblečení ženy – což vytváří pocit tepla. Kompozice je nádherně vyvážená; postavy jsou seskupeny kolem jednoduchého dřevěného stolu, křivka hlavy opírající se o dřevo vytváří uspokojivý vizuální rytmus. Kaligrafický text nad scénou přidává další vrstvu hloubky.

Emoční dopad je nepopiratelný. Je zde pocit spokojenosti a komunity; sdílené jídlo, uvolněné postoje a mírné naklonění hlavy k tomu všemu přispívají. Je to pohled do okamžiku každodenního života, oslava jednoduchých radostí. Toto umělecké dílo není o velkých gestech nebo dramatických příbězích; místo toho je to jemná připomínka radosti, kterou lze nalézt ve spojení a sdílených zkušenostech.