Feng C'-kchaj

Feng C'-kchaj (9. listopadu 1898 – 15. září 1975) byl klíčový čínský umělec, spisovatel a pedagog, jehož mnohostranná kariéra významně formovala čínskou kulturu 20. století. Narodil se v Š'-men-wanu v provincii Če-ťiang v období hlubokých společenských a politických otřesů. Fengův život obsáhl pád dynastie Čching, bouřlivou republikánskou éru, druhou čínsko-japonskou válku a vzestup Čínské lidové republiky, včetně kulturní revoluce. Jeho dílo, zejména jeho průkopnické *man-chua* (komiksy/karikatury) a eseje, poskytuje působivý komentář k průsečíku těchto historických změn s každodenním životem obyčejných lidí, často prodchnutý hlubokým humanismem a buddhistickou filozofií.

Fengova umělecká cesta začala v mládí, živená ranou fascinací ilustracemi navzdory tradičnějším očekáváním jeho rodiny. Klíčovým okamžikem v jeho vzdělání byl pobyt na První normální škole v Če-ťiangu (nyní Střední škola Chang-čou), kde studoval u Li Šu-tchunga (později Mistra Chung I), renomovaného umělce a buddhistického mnicha. Li seznámil Fenga se západními technikami kreslení a, co je klíčové, vštípil mu přesvědčení, že umělecká dovednost musí být propojena s morálním charakterem. Tento princip se stal základním kamenem Fengovy umělecké filozofie. V roce 1921 Feng krátce studoval v Tokiu, kde se setkal s dílem japonských umělců jako Takehisa Jumedži a dále rozvinul svůj jedinečný styl, který spojoval tradiční čínskou tušovou malbu s moderními citlivostmi a důrazem na expresivní jednoduchost.

Po návratu do Číny se Feng stal plodným umělcem a vlivnou postavou v šanghajských intelektuálních kruzích. Je široce považován za otce moderní čínské *man-chua*. Jeho karikatury, často charakterizované jemným humorem, vřelostí a bystrým pozorováním lidské povahy, zejména dětské nevinnosti, si získaly obrovskou popularitu prostřednictvím publikací jako *Wen-süe Čou-pao* (Literární týdeník), kde v roce 1925 debutovala jeho série „C'-kchaj Man-chua“. Samotný termín *man-chua* získal na významu díky jeho práci. Rozsáhle také spolupracoval s Kchaj-ming Book Company jako redaktor a ilustrátor, přičemž své umění využíval k šíření humanitárních hodnot a estetického myšlení, zejména mezi mladými čtenáři. Jeho styl byl přístupný, často se vyznačoval jednoduchými liniemi a evokativními popisky, díky čemuž byly složité sociální a filozofické myšlenky srozumitelné širokému publiku.

Kataklyzma druhé čínsko-japonské války Fenga hluboce zasáhla. Stal se uprchlíkem a ztratil svůj domov, Jüan-jüan Chaj. Během tohoto období jeho umění nabylo temnějšího tónu, zobrazovalo tragédie války a utrpení obyčejných lidí, přesto si vždy zachovalo soucitnou perspektivu a vyhýbalo se dehumanizaci nepřítele. Monumentální dílo, vícesvazková sbírka „Malby pro ochranu života“ (護生畫集), započatá v roce 1928 jako pocta jeho učiteli Li Šu-tchungovi a pokračující po desetiletí, odráží jeho hluboké buddhistické přesvědčení a oddanost soucitu se všemi živými bytostmi. Tato série, často vytvářená ve spolupráci nebo s povzbuzením buddhistických osobností, se stala jedním z jeho nejtrvalejších odkazů, přičemž svazky byly dokončeny i za zoufalých okolností.

Po založení Čínské lidové republiky в roce 1949 Fengova kariéra proplouvala složitými politickými proudy. Ačkoli zpočátku zastával významné pozice v uměleckých a literárních kruzích, jako člen rady Čínské asociace umělců a prezident Šanghajské akademie čínské malby, čelil kontrole a tlaku během období jako Velký skok vpřed a Kulturní revoluce. Navzdory pokusům o „převýchovu“ si do značné míry zachoval svá osobní přesvědčení a obrátil se k překladu ruské a japonské literatury jako prostředku intelektuálního vyjádření, když byla jeho umělecká produkce omezena. Přeložil významná díla jako „Příběh prince Gendžiho“. I v těžkých dobách tajně pokračoval v práci на „Malbách pro ochranu života“. Uznání premiéra Čou En-laje jeho dřívější tvorby mu poskytlo určitou ochranu a vedlo k sestavení jeho karikatur.

Odkaz Fenga C'-kchaje je hluboký a mnohostranný. Zemřel na rakovinu plic v roce 1975, ale jeho vliv přetrvává prostřednictvím jeho rozsáhlého díla, které zahrnuje tisíce *man-chua*, esejů, překladů a kaligrafických děl. Jeho filozofické příspěvky, zejména koncept „dětského srdce“ (童心) odvozený od Mencia a buddhistického myšlení, zdůrazňují význam nevinnosti, empatie a čisté perspektivy pro pochopení světa a podporu soucitu. Cena Fenga C'-kchaje za čínské dětské obrázkové knihy, založená na jeho počest, podtrhuje jeho trvalý dopad na dětskou literaturu a umění. Jeho schopnost zachytit podstatu lidské zkušenosti s jednoduchostí, vřelostí a hlubokým vhledem mu zajišťuje místo jednoho z nejoblíbenějších a nejvlivnějších moderních čínských umělců, jehož díla nadále široce rezonují.