Tato poklidná scéna zachycuje tichou vesnickou ulici pokrytou silnou vrstvou čerstvého sněhu. Bledě šedá obloha se rozpíná nad krajinou, jemné sněhové vločky tiše dopadají a zjemňují kontury domů a stromů. Kompozice vede oko podél úzké cesty vinoucí se mezi zasněženými střechami a ploty, kde dvě malé postavy kráčejí pod tradičními deštníky a vnášejí život do zimního ticha. Jemné detaily, jako jsou sněhem pokryté rostliny podepřené dřevěnými kůly, odrážejí pečlivé pozorování přírody a venkovského života.

Umělec využívá techniku dřevorytu typickou pro japonské ukiyo-e z počátku 20. století, s jemnými přechody šedých a bílých odstínů evokujícími chladnou, svěží atmosféru. Kompozice vyvažuje svislé prvky, jako jsou telefonní sloupy, s horizontálními střechami a vytváří harmonický rytmus, který diváka uklidňuje. Emočně dílo předává tichou introspekci; sníh zve k rozjímání a pocitu útulné izolace. Historicky tato práce vznikla v období, kdy se tradiční japonské dřevoryty vyvíjely, aby zachytily klidné krajiny a odrážely přechod k moderní estetice při zachování kulturních motivů.