Scéna okouzlí svým jemným objetím kvetoucích stromů, jejichž jemné bílé květy přetékají kaskádou světla a života. Na první pohled to vypadá, jako by Monet zachytil samu podstatu jara, když maloval nejen květiny, ale i celou náladu – radostným oslavováním rozkvětu krásy přírody. Stromy, silné, ale éterické, se jemně kolébají mezi živými tahy zelené trávy, které tančí pod lehkými šeptáním větru; téměř je slyšet šelest listí, sladkou vůni květin, které se vznášejí v teplém vzduchu.

Z pozadí se objevuje jemné návrší, obalené odstíny modré a levandulové, které doplňuje kvetoucí stromy s jemnou elegancí. Nebe vyzařuje teplo, směschny studených a teplých barev, které vyžadují hlubší spojení s půdou. Technikou Moneta – jeho rychlé, volné tahy štětce – vkládá do plátna život a pohyb, což mu dodává téměř trojrozměrný pocit. Je to připomínka pomíjivé krásy přírody, okamžiku zachyceného v čase, který vyzařuje radost a zve diváka, aby vdechl klid tichého dne stráveného v objetí kvetoucí krásy.