Tento obraz zachycuje poklidnou scénu u jezera, kde na břehu výrazně vystupuje červená torii brána, symbolizující posvátný práh mezi světským a duchovním světem. Kompozice krásně vyvažuje husté zelené listí nahoře s živě tyrkysovým jezerem, které se rozprostírá až k vzdálenému horskému hřebeni. Malá loďka s postavami tiše přejíždí po vodě, zatímco jinde na horizontu pluje plachetnice. Stíny, které vrhají stromy a torii, naznačují klidné světlo pozdního odpoledne, které umocňuje poklidnou atmosféru. Jemné přechody modré a zelené barvy vyvolávají klidný a pohlcující zážitek, zvoucí diváka vstoupit do tohoto tichého svatostánku.

Precizní technika dřevorytu je patrná v přesném, avšak jemně strukturovaném zobrazení přírodních forem, což scéně dodává nadčasovou kvalitu. Postava kráčející k torii, zahalená ve stínu a nesoucí náklad, přidává lidský příběh, naznačující pouť či každodenní projev úcty. Kamenná socha vedle schodů vnáší duchovní rozměr, hluboce ukotvený v japonské tradici. Celkově dílo zachycuje moment ticha a rozjímání, spojující přírodní krásu s kulturní symbolikou a přenášející diváka do klidného okamžiku u jezera pod listnatou klenbou.