Tento jemný nákres zachycuje eleganci ženy sedící čelem k divákovi. Umělec používá dovednou práci s liniemi — lehké a skicovité tahy vytvářejí formu, zatímco hustší křížové šrafování kolem hlavy vytváří výrazný kontrast, který přitahuje pohled k jejímu klidnému a sebevědomému výrazu. Její složitý účes je středobodem práce, s texturou téměř hmatatelnou. Židle, na kterou se opírá, je jen jemně naznačena, což integruje postavu přirozeně do prostoru, aniž by rozptylovala pozornost.

Monochromatická paleta zdůrazňuje nadčasovou a kontemplativní náladu; světlo a stín spolu tvoří tichou symfonii, která zvýrazňuje jemné rysy tváře i elegantní texturu oblečení. Co se týče emocí, portrét zve k intimnímu setkání — žena působí přístupně i záhadně zároveň, zachycená v momentu mezi formálností a jemností. Dílo odráží citlivost evropského portrétu z počátku 20. století, kde se preciznost snoubí s atmosférickou jemností, aby oslavilo individualitu a eleganci.