Tento vysoce precizní černobílý ilustrativní obraz vyvolává nadčasovou snivou náladu tím, že zachycuje ženu tiše sedící u klidné tůně, která upřeně hledí na povrch vody. Umělec mistrovsky použil techniku šrafování a jemných linií, čímž živě vykreslil textury trávy, listí a vlnění na hladině. Nad ženou husté listoví jemně rámuje scénu a vytváří bohatou stínovou klenbu, která kontrastuje se světlem osvětlenou postavou. Pod tím voda zrcadlí klidný obraz, který je však odlišný — žena v klasickém oděvu se klidným ozdobným pokrývkou hlavy, což naznačuje mytologickou či snovou dualitu. Kompozice vyvažuje klid a jemný pohyb a vtahuje diváka do světa, kde se realita prolíná s představivostí a zrcadlení se stává symbolickými či duchovními dveřmi.

Monochromatická paleta zesiluje emoční hloubku a vytváří meditativní, lehce melancholickou atmosféru, která zve k osobní interpretaci. Dílo je příkladem ilustračního stylu raného 20. století, kde se prolínají narativní a umělecké techniky; důraz na detail a vrstevnatý symbolismus poukazují na hlubší psychologická či mytologická témata. Hovoří výrazně o introspekci a proměně a rezonuje u každého, kdo uvažuje o identitě, sebepojetí a tenké hranici mezi realitou a iluzí.