Tento klidný dřevoryt zachycuje poklidnou pobřežní scénu s rustikální chatkou s doškovou střechou na pozadí živého mořského panoramatu. V popředí dominuje strukturovaná slaměná střecha, jejíž zlatavé odstíny krásně kontrastují s hlubokými modřemi moře a jemným tyrkysovým zbarvením vln. Za chatkou jsou rozeznatelné několik nejasných postav evokujících tiché tempo každodenního života u pobřeží. Nebe je poseté načechranými bílými mračny na šedo-modrém pozadí, což vytváří atmosféru brzkého rána nebo pozdního odpoledne. Plachetnice tiše plují nedaleko vzdáleného ostrova, přičemž navozují pocit klidné kontinuity mezi zemí a mořem.

Umělec používá jemné linky a subtilní barevné přechody typické pro japonský dřevoryt z počátku 20. století, spojující naturalismus s poetickou stylizací. Kompozice vyváženě kombinuje horizontální prvky a vede oči podél pobřeží až k horizontu, kde se nebe, moře a země harmonicky spojují. Emoční dopad je tichá reflexe a nostalgie, která diváka zve představit si jemný šum vln a šeptání života v této odlehlé rybářské vesnici. Historicky dílo odráží fascinaci umělce harmonickým soužitím člověka a přírody a je ztvárněno jemnou, ale přístupnou technikou charakteristickou pro hnutí shin-hanga.