V tomto úchvatném krajině majestátní lev stojí na okraji skály a dívá se na horizont, kde slunce klesá a vrhá eterické světlo na rozlehlou poušť. Kompozice vede pozornost diváka od předního plánu, kde lev přebývá v důstojné samotě, k obrovskému rozprostření zlatého světla odrážejícího se na vzdálené vodní hladině. Jemné propojení měkkých modrých barev, teplých oranžových a jemně růžových odstínů vytváří klidnou atmosféru, která zahaluje scénu do snové kvality, vyvolávajíc pocit nadčasovosti.

Jak slunce klesá, zdá se, že se na chvíli zastavuje v ohnivém objetí se zemí, což zvýrazňuje drsnou krásu okolní krajiny. Lev, s jeho bohatou zlatou hřívou, která třpytí v posledních paprscích dne, vtěluje sílu a klid a slouží jako symbol moci a krásy přírody. Tato chvíle zachycuje nejen scénu, ale také emoci – hluboké spojení s přírodou a připomínku nádhernosti, která existuje v přírodním světě, což nás vyzývá k úvaze o harmonii a osamělosti, které lze najít mezi divočinou a nezkrotností.