Tento sugestivní obraz zachycuje temnou a tajemnou scénu zaměřenou na osamělou postavu – korunovanou ženu, která zamyšleně stojí opřená o mohutný sloup ve slabě osvětlené vězeňské cele. Hluboké stíny a tlumené zemité tóny obklopují prostor a vytvářejí atmosféru, která působí zároveň intimně i rozsáhle. Vznešené roucho ženy slabě září červenými a zlatými akcenty, kontrastující s chladným kamenným prostředím, a upoutává pohled na její kontemplativní výraz. Nedaleko na zemi leží bezvládná postava, která kompozici dodává napětí a tragický nádech.

Umělec mistrně využívá světlo a stín, aby zvýraznil emocionální dramatismus, jemně osvětluje centrální postavu, zatímco většina architektury zůstává v temnotě. Vertikální sloupy a vzdálené schodiště vytvářejí pocit hloubky a uvěznění, což posiluje téma vězení a izolace. Dílo z roku 1873 odráží zájem o mytologické a biblické příběhy, scéna je tak nabitá symbolickým významem a psychologickou složitostí. Melancholická atmosféra vyzývá diváka k zamyšlení nad tématy moci, osudu a smrtelnosti, což z ní činí poutavé a nadčasové dílo.