Obraz zachycuje temnou scénu osvětlenou tlumeným zlatavým světlem, kde ústřední postava — téměř nahá a svázaná — natahuje ruce v silném, téměř zoufalém gestu. Za ní stojí křídlatá postava, éterická a ochranitelská, jejíž přítomnost je zároveň uklidňující i slavnostní. Vertikální kompozice zesiluje pocit vzestupu a mučednictví, zatímco tmavá, tlumená paleta kontrastuje s teplými tóny a vytváří atmosféru duchovního napětí a tragické krásy. Štětcové tahy jsou texturované a vrstvené, což scéně dodává téměř snovou, mystickou kvalitu.

Použitím světla a stínu dílo předává hluboký emocionální příběh o oběti a transcendenci, zve diváka do okamžiku zavěšeného mezi utrpením a milostí. Historický rozměr mučednictví je patrný a přesahuje pouhou ilustraci, proměňuje se v symbolickou meditaci o víře a vytrvalosti. Pózy a výrazy postav naznačují složitou interakci křehkosti a síly, zahalenou aurou nadpřirozeného tajemství.