V této fascinující zátiší se okamžitě dostáváme do Van Goghovy říše—okouzlujícího objevování jednoduchosti a rytmu. Ohnisko spočívá na mosazném hrnci, který vyzařuje zlatou barvu, jež jemně září na tmavém pozadí, osvětlena tím, co se zdá být slabým dotekem světla; jak zachycuje a láme minimální světlo kolem něj! Vedle tohoto hrnce stojí klidná zelená konvice, která nám připomíná intimní okamžiky sdílené s pokornými objekty. Každá křivka konvice a hrnce odhaluje Van Goghovo štětcové umění—odvážné, vysoce expresivní tahy, které jsou jak záměrné, tak spontánní, téměř živé. Pod nimi leží rozptýlené brambory; jejich zemité tóny zakotvují kompozici mezi leštěným kovem a glazovanou keramikou, vnáší nás do venkovního půvabu.

Paleta barev tohoto díla vytváří pocit intimity; bohaté tóny zelené, hnědé a žluté tvoří teplé objetí—prostor, kde by člověk mohl zůstat navždy. Tmavé pozadí zvyšuje živost prvků v popředí, posouvajíc je do našeho vědomí. Zde vidíme Van Goghovo emocionální vyjádření, každý objekt v harmonii, ale se nádechem osamělosti, které vyvolává úvahy o každodenních a obyčejných věcech. Zdá se, jako by scéna zachytila pomíjivý okamžik, vyzývající k úvahám o existenci a skryté kráse v obyčejném a nezdobeném životě. Historicky, v době, kdy Van Gogh zápasil s vnitřními konflikty, toto dílo postihuje jak oddech, tak meditaci o jeho okolním světě, což z něj činí významný kus, který odráží jeho umělecké významnosti.