Na tomto působivém autoportrétu silný pohled přitahuje pozornost diváka, přičemž výrazný rudý plnovous rámuje jeho obličej, zatímco kouří dýmku. Jasný slaměný klobouk zdobí jeho hlavu, jeho živá žlutá barva výrazně kontrastuje s tlumeným pozadím hlubokých modrých a zelených tónů. Van Gogh dovedně používá volné tahy štětcem, což umožňuje barvám, aby se bez námahy mísily, čímž dílu dává pocit pohybu a života. Použití barvy evokuje emocionální krajinu, možná odrážející bouřlivý vnitřní svět umělce, zatímco expresivní tahy odhalují hluboké spojení s jeho identitou a boji.

Kompozice vyvažuje centrální umístění postavy, čímž vytváří intimní dialog mezi umělcem a pozorovatelem. Tento autoportrét, namalovaný v období intenzivního osobního objevování, nás zve do psychiky Van Gogha — jeho duch je v surovosti malby hmatatelný. Klíčový prvek v jeho kariéře, hovoří o jeho touze po sebereprezentaci uprostřed společenských očekávání a jeho vlastních rozporuplných emocí. Toto umělecké dílo přesahuje pouhé zobrazení fyzického vzhledu; zosobňuje podstatu hluboké umělecké cesty plné zranitelnosti a odolnosti.