V této živé krajině sedí osamělý tygr majestátně a pozorně sleduje široké rozlehlosti suché země před sebou. Zvíře, s jeho jasně oranžovou srstí zdobenou odvážnými černými pruhy, je nesporně ústředním bodem tohoto díla. Jeho postoj naznačuje směs vzrušení a klidu, jako by byl současně pozorovatelem i strážcem majestátního prostředí kolem něj. Za tygrem se dramaticky rozprostírá krajina: strmé hory se tyčí proti jasnému modrému nebi, protkávanému bílými mraky. Křivky terénu, kontrastované s plochostí údolí, vytvářejí okouzlující pocit hloubky. Měkké zemitě žluté a hnědé odstíny, propletené s chladnějšími tóny vzdálených hor, vyvolávají klidného, ale divokého ducha přírody.

Toto umělecké dílo hluboce rezonuje s pocitem osamělosti a pohotovosti, čímž umožňuje divákovi pocítit syrovou krásu přírody. Kontemplativní pohled tygra směrem k obzoru, kde se stádo vzdálených tvářiček hýbe v složitém vzoru, vyvolává jemné napětí—možná se tygr chystá na lov, nebo je prostě zaujatý nesčetným množstvím životních forem, které vyplňují jeho doménu. Jean-Léon Gérôme nezachytil pouze obraz, ale také vybízí k narativě, a přivádí nás do tohoto okamžiku ticha v divočině, kde každý tah štětce nabízí pohled na nádheru a krásu tohoto majestátního kočičáka ve svém přirozeném prostředí.