
Ocenění umění
Zalito měkkým přirozeným světlem tato jemná malba historického vstupu do hradu zve diváka do poklidné, téměř nadčasové krajiny. Ošlehané kamenné věže se majestátně tyčí mezi bujnými stromy pod širokou, jasnou oblohou posetou jemnými mraky. V popředí stojí osamělá postava na koni u okraje mělké potoka, jehož voda odráží jemné odstíny nebe a okolí. Technika umělce vytváří křehkou rovnováhu mezi podrobným pozorováním a lehkým, téměř fantaskním štětcovým tahem. Barevná paleta je zemská, ale osvěžená jasnou modří oblohy, což vytváří klidnou a tichou majestátnost. Prakticky lze slyšet šumění listí a vzdálený ozvěnu kroků po starých stezkách, přičemž cítíme, jak do obrazu pomalu proniká poklid. Dílo odráží zájem počátku 19. století o historické ruiny a návrat přírody, která si znovu podmanila lidská díla, připomínající divákovi trvalost historie v rámci přírodních cyklů.