Félix Ziem

Félix-François Georges Philibert Ziem (1821–1911) byl významný francouzský malíř barbizonské školy, proslulý svými zářivými zobrazeními Benátek a Konstantinopole, jakož i svými orientalistickými díly. Narodil se v Beaune v Burgundsku francouzské matce a otci chorvatského původu. Ziem se původně věnoval architektuře, studoval na École des Beaux-Arts v Dijonu. Po přestěhování do Marseille v roce 1839 dokonce nějakou dobu pracoval jako architekt. Jeho skutečnou vášní však bylo malířství, povolání, které se v něm hluboce probudilo během transformační cesty do Itálie v roce 1841. Okouzlující krása Benátek na něj zanechala nesmazatelnou stopu a stala se celoživotním zdrojem inspirace a opakujícím se námětem v jeho rozsáhlém díle.

Do roku 1849 Ziem plně přešel na dráhu umělce a úspěšně debutoval na pařížském Salonu, kde se jeho díla setkala s kritickým ohlasem a nadšením veřejnosti. To znamenalo začátek dlouhé a úspěšné kariéry, během níž se stal pravidelným vystavovatelem na Salonu a získal několik medailí a ocenění. Ziem byl neúnavným cestovatelem, který se vydával po Evropě, na Blízký východ (včetně Egypta a Osmanské říše) a do severní Afriky. Tyto cesty mu poskytly bohatou tapisérii scén a kultur, které převedl do snových, světlem prozářených krajin a mořských scenérií. Jeho styl, charakterizovaný živými barvami, atmosférickou hloubkou a mistrnou hrou světla, vyvolával srovnání s díly J.M.W. Turnera a řadil ho k naturalistickým tendencím malířů barbizonské školy, s nimiž někdy pracoval ve fontainebleauském lese.

Ziem nebyl jen umělecky nadaný, ale také pozoruhodně plodný a komerčně zdatný. Odhaduje se, že jeho dílo čítá přes 10 000 obrazů. Vedl si pečlivé účetní knihy, v nichž podrobně zaznamenával své prodeje a mecenáše, což odhaluje bystrý obchodní smysl, který přispěl k jeho značnému finančnímu úspěchu. Přilákal širokou škálu vlivných mecenášů, včetně aristokracie a francouzského státu. Ačkoli rozsáhle cestoval, Ziem si zřídil hlavní rezidence a ateliéry v Martigues, malém rybářském přístavu poblíž Marseille, který si cenil pro jeho středomořské světlo, a v Benátkách, kam se po desetiletí téměř každoročně vracel. Udržoval si také ateliér na Montmartru v Paříži a byl známý svou štědrostí, často pomáhal mladým umělcům v nouzi.

Jeho umělecká technika byla inovativní; byl známý tím, že si sám připravoval pigmenty, zejména své zářivé modré, které obdivoval i Vincent van Gogh. Ziem rozsáhle pracoval podle skic a akvarelů vytvořených na místě, ale své olejomalby obvykle dokončoval v ateliéru, což umožňovalo rafinovanou a poněkud idealizovanou interpretaci pozorované reality. Jeho benátské scény s jejich třpytivými kanály a ikonickou architekturou zalitou zlatým světlem a jeho zobrazení rušných osmanských přístavů s jejich exotickými postavami a velkými mešitami se staly jeho poznávacím znamením. Dovedně zachytil jedinečnou atmosféru každého místa, od klidných lagun Benátek po pulzující energii Konstantinopole.

Během své dlouhé kariéry získal Félix Ziem řadu vyznamenání, včetně jmenování rytířem Čestné legie v roce 1857 a důstojníkem в 1878. Významným důkazem jeho postavení bylo, že v roce 1910, rok před svou smrtí, se stal prvním žijícím umělcem, jehož díla byla zařazena do Louvru jako součást Chauchardova odkazu. V roce 1908 bylo v Martigues slavnostně otevřeno Musée Ziem, věnované jeho dílu, což dále upevnilo jeho odkaz. Po své smrti v Paříži в 1911 Ziem zanechal bohaté umělecké dědictví. Jeho obrazy jsou i nadále oslavovány a jsou umístěny v prestižních muzejních sbírkách po celém světě, včetně Ermitáže v Petrohradě, Národní galerie umění ve Washingtonu, D.C., a Metropolitního muzea umění v New Yorku, což mu zajišťuje místo významné postavy evropského umění 19. století.