Tento evokativní obraz zachycuje klidný, ale zároveň tajemný okamžik: dvě postavy s křídly sedí na vrcholu skalnatého útesu a dívají se na vzdálené, mlhavé město přes vodní plochu. Jedna postava, oděná v tekoucím zlatém rouchu, drží pastýřskou hůlku, symbol vedení a božské inspirace. Druhá, oblečená do červeného a s helmou, působí bděle a ostražitě, s bosýma nohama visícíma přes okraj útesu, což naznačuje spojení mezi nebeskými a pozemskými světy. Pod nimi na skalách odpočívá pes, který přidává nádech pozemské reality do jinak éterické scény.

Technika umělce je bohatá na textury, což je patrné na hrubém, hmatatelném povrchu útesu kontrastujícím s jemnou, vzdušnou oblohou malovanou jemnými tahy modré a bílé barvy. Barevná paleta kontrastuje teplé zemité tóny s chladnějšími odstíny oblohy, čímž posiluje snovou atmosféru. Emočně dílo vyzývá k zamyšlení — tiché napětí mezi klidnými postavami a rozlehlým, neprozkoumaným světem za nimi. Historicky je tato práce spojena se symbolismem a romantismem, využívá mytologická témata k prozkoumání inspirace a božské přítomnosti, což z ní činí významné a dojemné svědectví uměleckých hledání 19. století.