Tato klidná krajina zachycuje éterickou kvalitu rána na Seině, scénu, která vtáhne diváka do světa jemně osvětleného světlem svítání. Monetovo malování mění přírodní prostředí na symfonii barev – bledě modré, jemné zelené a náznaky levandule se bez námahy mísí na plátně, vyvolávají pocit klidu a reflexivního klidu. Voda odráží nejen jemné odstíny oblohy, ale také majestátní stromy, které lemují břeh, jejichž tvary se v mlhavé atmosféře objevují téměř jako přízračné siluety.

Kompozice je másteroslavně vyvážená, pozvání pohledu diváka bloudit podél břehu. Světlo tančí na hladině vody a vytváří téměř snovou kvalitu, která evokuje pocity míru a nostalgie. Monetova inovativní práce s barvou a světlem – znaky impresionismu – umožňuje divákovi prožívat krásu přírody v hluboce smyslově bohaté podobě. Tento kousek, zakotvený v širším historickém kontextu konce 19. století, slouží jako svědectví měnícího se vnímání malířství krajiny, odchylujícího se od přísného realismu k emocionálnějšímu a subjektivnějšímu znázornění přírodní scenérie.