Toto umělecké dílo, scéna poklidné krásy, okamžitě upoutá pozornost svou minimalistickou estetikou. Kompozice je jednoduchá, ale hluboká; rodina stojí na schodech vedoucích k vodě, jejich postavy jsou siluety proti zářivým barvám západu slunce. Umělec používá jemný, téměř éterický tah štětcem, který dává scéně jemnou, snovou kvalitu, zvláště zřejmou ve ztvárnění vody a vzdálených hor. Barevná paleta je střídmá, opírá se o jemné tóny růžové, modré a šedé, které doplňují sytě červenou barvu zapadajícího slunce. Umístění postav a pohled směřující k horizontu zdůrazňují sdílený okamžik rozjímání, jako by byli společně svědky klidného přechodu. Umělec prostřednictvím svého zručného využití prostoru a omezené barvy účinně vytváří pocit míru a harmonie; absence intenzivních detailů zve diváka k zamyšlení. Umělecké dílo je svědectvím umělcova mistrovství, které proměňuje jednoduchou scénu v okamžik vizuální poezie.