Tento sugestivní obraz zachycuje slavnostní majestátnost norského fjordu pod dramatickou oblohou, kde se mraky valí s hmatatelnou vahou a vrhají složité stíny na klidnou vodu a členitý terén. Mistrné použití světla a stínu vytváří melancholickou atmosféru, kde rozptýlené sluneční paprsky prosvítají skrz mraky a dodávají scéně mystickou kvalitu. Klidné vody fjordu odrážejí proměnlivou paletu modrých a šedých odstínů oblohy, zatímco skalnaté pobřeží poseté velkými balvany a jemnou vegetací ukotvuje kompozici v naturalistických detailech, které diváka zvou vstoupit do prostoru obrazu. Postavy na břehu, ač malé, přidávají narativní prvek, naznačující lidskou přítomnost a interakci s přírodou, jejich tichá poloha vyvolává pocit úcty nebo rozjímání.