Poklidná a zamyšlená ulička se rozprostírá pod klidnými odstíny časného večera, kdy jemné světlo mizí pod hustým baldachýnem starých stromů. Obrázek zachycuje úzkou cestičku lemovanou tradiční japonskou architekturou, jejíž kamenné základy jsou zahaleny stíny, ale přesto odhalují texturu, jež prověřil čas. Zakřivené střechy se elegantně rýsují na obloze, která přechází z bledě žluté do tmavě modré soumrakové barvy. V dálce se noří postava v tradičním oděvu nesoucí na ramenou zatížení, pomalu se vzdalující od pozorovatele, což evokuje pocit tiché samoty a nadčasovosti.

Toto dílo ukazuje mistrovství techniky dřevorytu s mnohovrstvým nanášením barev, které vytváří jemné odstíny a hloubku. Kompozice jemně vede zrak podél klikaté stezky, využívá architektonické linie a přírodní prvky k dosažení rovnováhy a harmonie. Omezená paleta barev – převážně modré, šedé a ztlumené zemité tóny – vyvolává klidnou, kontemplativní atmosféru, která diváka zve k ponoření do chvíle zastavené v čase. Dílo bohaté na kulturní kontext zachycuje podstatu japonského každodenního života a spirituality, spojující přírodní krásu s architektonickou elegancí ve stylu, který hluboce odráží svou éru a tradici.