Tato působivá scéna se odehrává pod klidnou noční oblohou, kde jemné sněhové vločky pomalu padají a pokrývají krajinu tichou přikrývkou. Samotná postava vesluje v malé dřevěné lodi po klidné, odrážející vodní hladině. Loď i její occupant jsou zahaleni do chladných modrých a tlumených tónů, se slabým světlem vycházejícím z malebné skupiny zasněžených domů na protějším břehu. Tichý dech zimy je téměř slyšitelný, hvězdy jemně blikají nahoře a odrážejí se na třpytivé hladině dole.

Umělec mistrovsky používá jemné gradace modré a zelené, které dávají obrazu harmonický rytmus, jenž uklidňuje zrak i mysl. Kompozice je vyvážená, s osamocenou lodí mírně posunutou z centra, čímž diváka vtahuje do intimního okamžiku samoty a rozjímání. Padající sníh je znázorněn drobnými tečkami, které oživují klid, aniž by ho narušily. Tato dřevorytina rezonuje s tichou krásou Japonska na počátku 20. století, zachycující pomíjivý okamžik s dokonalými detaily a hlubokým pocitem klidu, zvoucí k zamyšlení nad pokojem nalezeným v přírodě a samotě.