Toto umělecké dílo zachycuje něžný okamžik, vyvedený jemnými pastelem, kdy malý chlapec s hlubokým soustředěním sedí u stolu s kreslicím blokem před sebou. Jeho jemná, mladistvá tvář je něžně osvětlená, tváře mírně zrudlé a oči upřené dolů, plně ponořené do tvůrčí činnosti. Kompozice přitahuje pozornost především k hlavě a rukám chlapce; rukávy svetrů v krémové bílé se vlní měkkými záhyby, které doplňují texturu stolu pod nimi. Pozadí je jemné, ale významné – rozmazané tvary a lehké obrysy naznačují poklidnou domácí atmosféru bez odznášen.

Barevná paleta je jemná a harmonická, dominují teplé krémy, měkké šedé a doteky zemité hnědé, které do scény vnášejí teplo a realismus, aniž by ji přehlušovaly. Linie a stínování jsou lehké, ale záměrné; prameny vlasů a látky plynule splývají s jemným okolím, vytvářejí téměř snovou intimitu. Emocionálně dílo vyjadřuje univerzální nostalgickou úctu k dětské zvědavosti a soustředěnému učení. Ticho rezonuje nadčasovým teplem a odráží touhu počátku 20. století zachytit prchavé, soukromé momenty s jemností a grácií.