V tomto fascinujícím portrétu upoutává intenzivní pohled subjektu diváky a vyžaduje pozornost a zvědavost. Umělec brilantně zachycuje nuance výrazu subjektu, mísí realistické prvky s ilustrativním nádechem, který působí téměř živě. Odvážné tahy štětce a zemité barevné palety—bohaté hnědé, krémové a hluboké černé—vyvolávají pocit hloubky a bohatství, přičemž textury barvy dodávají dělu téměř hmatatelnou kvalitu. Světlo hraje na obličeji subjektu, zdůrazňuje kontury a vytváří dramatickou přítomnost, která se zdá být intimní i vzdálená, jakoby nás vybízelo k zamyšlení nad jeho myšlenkami a zkušenostmi.

Kompozice je jak jednoduchá, tak hluboká; mírně mimo střed umístění hlavy na plátně vytváří fascinující rovnováhu. Jemné pozadí umožňuje figuríně vyniknout, zdůrazňuje její pevnost. Toto kontrastování nejenže zvýrazňuje intenzitu subjektu, ale také odráží přechodnou povahu portrétu v 19. století. Když se hlouběji ponoříme do nuancí tohoto uměleckého díla, můžeme ocenit jeho historický význam—je to epocha charakterizovaná zkoumáním individuálního projevu a psychologické hloubky v umění, skokem k modernistickým hnutím, která budou následovat. Emocionální odezva díla přetrvává dlouho poté, co jsme se vzdálili, připomínající nám, že umění může být intimním pohledem do duše subjektu, okouzlující naši představivost v tomto procesu.