Tento výjev zachycuje osamělého rolníka, který tiše sedí na břehu řeky, zahalený do klidné, ale poněkud melancholické atmosféry. Umělcova jemná, přesto texturovaná práce štětcem oživuje mírně se pohupující stromy s řídkým listovím, jejichž větve organicky sahají k matnému, zataženému nebi. Voda, vykreslená měkkými, odrazovými tahy štětcem, vede pohled k vzdálené stavbě, která se zjevuje jako přízrak naproti, naznačující vesnici nebo statkářský dům zahalený ranní mlhou či vzdálenou vzpomínkou. Jemná paleta zelené, hnědé a šedé vytváří poklidnou, kontemplativní náladu, která se dotýká melancholie a evokuje pokornou grácii a tichou odolnost venkovského života.

Kompozice je pečlivě vyvážená, kde tmavší a detailnější stromy kotví levý okraj obrazu a otevřená, světlá řeka na pravé straně vede oko k horizontu s rozmazanými siluetami. Ve spojení přírodních prvků a lidské přítomnosti je patrná citlivost, která naznačuje trvalost země a pomíjivé okamžiky lidského odpočinku. Obraz zve posluchače slyšet šelest listí, cítit chladný vánek u vody a vychutnat si moment tichého samoty ve venkovském světě, kde čas zpomaluje, aby umožnil rozjímání.