Dílo zachycuje poklidný okamžik; zdá se, že padá mírný déšť, který zjemňuje svět do tlumených tónů. Dvě postavy, doprovázené dítětem chráněným deštníkem, kráčejí po cestě, jejich tvary jsou ztvárněny jednoduchými, téměř karikaturními tahy štětce. Jejich postavy kontrastují s osobou hrající na flétnu na balkoně ve druhém patře. Umělec mistrně využil negativní prostor, zejména na obloze, aby upoutal pozornost k hlavním subjektům a zároveň vyvolal pocit rozlehlosti a klidu. Štětcové tahy jsou jemné, naznačující pomíjivou povahu deště a jemné světlo, které přináší. Kompozice sama o sobě je hrou kontrastů: tma deštníku versus světlo domu, animované postavy lidí versus statický dům, vertikalita domu versus horizontální pohyb na cestě.