Na tomto živém barevném tapisérii se scéna rozvíjí v idylickém zahradním prostředí, plném odstínů přírodní palety. Záblesky růžových, bílých a červených barev se vzájemně prolínají ve květech—tančí mezi hlubokými zeleními a hnědými úrovněmi, které stabilizují kompozici. Umělec používá krátkou a přesnou malířskou techniku, aby vytvořil pocit pohybu a textury, přivádějící diváky k bujné vegetaci a nakonec k tichým vodám rybníka, které odráží klid prostředí.

Tato krajina vyzařuje aureolu klidu; Monet zachycuje nejen krásu zahrady, ale i samotnou podstatu okamžiku—kdy se čas zdá zastavit. Interakce světla a stínu se rozvíjí na listech, zdůrazňujíc přirozený rytmus ročních období, a vyvolává pocit nostalgie a radosti. Je to, jako by každý okvětní lístek a list šeptal tajemství života zahrady za plátnem, vítající diváky do poklidného útočiště, které Monet tak dovedně vytvořil.