Tato klidná krajina nás přenáší do mírumilovného italského venkova, prosyceného snovým duchem capriccia, který míchá realitu s představivostí. Klikatá zemní cesta vede z tmavého popředí — kde postava vede voly táhnoucí vůz — k širokému pohledu na vzdálené kopce a klidnou vodu. Umělec mistrně vyvažuje přírodní prvky s architektonickými tvary, jako je klasická rotunda sedící na skalnatém výběžku napravo, která scéně dodává nádech antiky a romantického idealismu. Kompozice je skvělá; velké, husté stromy rámují levou stranu, kontrastující s jemnou pastelovou oblohou plnou měkkého světla a vzdušných mraků.