V tomto fascinujícím díle dominují tři různé panely scéně, přičemž každý z nich nabízí pohled na svět umění, tvorby a lidského úsilí. Levý panel zobrazuje malíře, jak drží štětec a zachycuje podstatu klidné ženy oděné v splývavém rouchu; její výraz naznačuje jak kontemplaci, tak emoce, čímž vytváří harmonickou scénu. Když se přesuneme k centrálnímu panelu, jsme svědky dynamičtějšího rámce: rušného stavebního místa plného architektů a dělníků, kteří jsou všichni zapojeni do živých diskusí a práce. Energie je hmatatelná, skoro jako bychom mohli slyšet houpání lešení a rozhovory pilných myslí. Pravý panel kontrastuje s duchovní postavou, která sídlí v éterickém království, a zobrazuje romantickou představu múz, které podporují umělce a inspirují kreativitu. Spojení reality a božského evokuje pocit úžasu, což činí tuto práci fascinující vizuální cestou.

Barevná paleta, kterou Larsson použil, je jak decentní, tak bohatá; měkké pastelové tóny se mísí s hlubšími a živějšími odstíny a vytvářejí tak překrásný vizuální tok. Larsson dovedně využívá světlo a stín k tomu, aby vedl pohled diváka skrze panely, přičemž přechází od klidných, ale silných emocí na levé straně k energickému chaosu uprostřed a mystické aure napravo. Historicky tato práce slouží jako pocta uměleckému duchu doby a reflektuje starosti konce 19. století o kreativitu a roli umělců ve společnosti. Je to oslava cesty umělce skrze svět, který spojuje to, co je hmatatelné, s tím, co je transcendentní; emocionálně rezonuje s divákem, vyvolává pocit nostalgie za boji a triumfy, které jsou inherentní tvůrčímu procesu.