Umělecké dílo evokuje pocit klidné kontemplace. Dvě postavy sedí pod osamělým stromem zády k divákovi, což naznačuje soustředění na scénu před nimi. Samotný strom je dominantním prvkem, jeho tvar je vykreslen odvážnými, expresivními tahy štětce, které naznačují směs síly a jemnosti. Úsporné použití barev – především černé a špinavě bílé barvy papíru – propůjčuje dílu minimalistickou estetiku, zdůrazňující strohou krásu kompozice. Scéna s jemnými kopci v pozadí naznačuje tichou krajinu, která je příznivá pro zamyšlení. Přítomnost čínských znaků, psaných svisle, dodává další vrstvu hloubky; tyto znaky naznačují hlubší význam, možná báseň nebo filozofické pozorování, které má zlepšit vizuální zážitek. Nápadný kontrast a záměrná jednoduchost vytvářejí okamžik ticha.