Tento klidný dřevoryt citlivě zachycuje poklidnou krásu říční krajiny za soumraku. Vzdálené hory stojí jako nehluční strážci, zahalené do hluboké indigové mlhy, která zjemňuje jejich členité vrcholky, zatímco obloha nad nimi je natřena jemnými růžovými a oranžovými mraky naznačujícími zapadající slunce. Řeka tiše meandruje skrz bujné bažiny a odráží teplý závoj mizejícího světla; její klikaté křivky přirozeně vedou zrak skrz kompozici. Jemné přechody barev — od tlumených zelených a modrých tónů bažin až po snově fialové stíny — vyzařují klidnou melancholii, která vzbuzuje pokorný obdiv k tichým momentům přírody.

Umělec mistrně využívá tradiční techniku ukiyo-e s pečlivými vrstvami pigmentů a jemnou linií, což scéně propůjčuje básnický klid. Rovnováha mezi detailní vegetací v popředí a jemnými siluetami hor v pozadí vytváří harmonickou hloubku, která diváka zve k ponoření se do tohoto večerního klidu. Dílo vzniklo v roce 1942 a odráží dobu, kdy taková přírodní klidnost mohla mít obzvláštní význam uprostřed dobových zlomů, poskytujíc nadčasové útočiště krásy a rozjímání.