Před námi se odehrává scéna kruté tragédie, svědectví lidského utrpení vytesané do ostrých linií. Dílo představuje pustou krajinu, které dominuje temný, hrozivý skalní masiv. Pod ním je země poseta mrtvolami, postavy se povalují v různých stavech bezvládí, jejich tvary zkroucené v tom, co se zdá být poslední, zoufalý boj. Volba umělce tmavých, ponurých tónů zesiluje vážnost situace.

Kompozice je znepokojivá, postavy jsou seskupeny, jejich blízkost zdůrazňuje společný osud, který je postihl. Kontrast mezi světlem a stínem je dramatický, zaměřuje pozornost na oběti a vytváří atmosféru hmatatelného strachu. Použití techniky leptání dodává obrazu surovou, instinktivní kvalitu, jako by nás umělec chtěl šokovat, abychom uznali pochmurnou realitu před námi, nutící nás čelit hrůzám konfliktu nebo útlaku. Dílo slouží jako dojemná připomínka lidské ceny násilí a trvalé síly umění svědčit o tragédii.