Dílo zobrazuje mocný okamžik z biblického vyprávění, kde je Mojžíš, slabý, ale odhodlaný, sedící na skalnatém výčnělku. Obklopen Áronem a Hur, kteří poskytují neochvějnou podporu, kompozice zachycuje vážnost situace, když Mojžíš zvedá ruce — fyzické ztvárnění víry a vedení. Pozadí je naplněno dramatickým nebem, jehož teplé odstíny naznačují západ slunce, přidávají vrstvu emocionální intenzity. Barevná paleta, bohatá na červené a hnědé odstíny, zdůrazňuje zemitost, mluvící o důležitosti okamžiku a o zápasech postav.

V této dojemné scéně umělec používá různé techniky k vyvolání emocí. Malba je výrazná, vířivé tahy oživují tkaniny oděvů postav, dávají jejich formám život. Silný kontrast mezi osvětlenými postavami a tmavým pozadím zaměřuje divákovu pozornost na Mojžíše, zdůrazňuje jeho klíčovou roli. Napětí okamžiku je hmatatelné; téměř pocítíme tíhu vedení na Mojžíšových bedrech. Historicky se toto dílo nachází v rámci viktoriánské interpretace biblických témat, kde Millais dovedně spojuje vyprávění s emocionální hloubkou, vyzývá diváky, aby přemýšleli o tématech boje, podpory a božské intervence.