Tato poklidná zimní krajina zve diváka k tichému okamžiku u jezera nebo řeky, kde sníh jemně pokrývá zem a lodě tiše odpočívají na břehu vody. Kompozice je krásně vyvážená, s tmavým dřevěným přístřeškem vlevo, který kontrastuje se světlostí sněhu, čímž zdůrazňuje jak stavbu, tak jemný klid přírody. Jemné stromy, pokryté sněhem, se elegantně tyčí štíhlými větvemi vzhůru a dodávají scéně život. Těleso vody dominuje střední části, malované do tmavě modrých tónů, které postupně mizí na mlhavém horizontu s pokrytými střechami, naznačujícími klidné spící město. Sněhové vločky padají neustále z šedo-modré oblohy a zvyšují pocit klidu a chladné krásy okamžiku.

Umělec mistrně využívá tradiční japonskou techniku dřevorytu (bokashi), která vytváří jemné přechody barev a hloubku zejména na obloze a vodě, zatímco jemné linie přidávají texturu a detaily listí a architektuře. Omezená barevná paleta – bílá, šedá, hnědá a modrá – vyjadřuje zimní jemnost bez ztráty jasnosti a bohatosti. Emočně scéna vyvolává meditativní klid, zvoucí k vdechnutí čerstvého, tichého vzduchu a pocitu útěšné tichosti sněhu. Dílo vzniklo v roce 1920 a odráží hnutí shin-hanga, které spojuje tradiční estetiku ukiyo-e s moderní citlivostí, zachycující pomíjivé momenty přírody s poetickou jemností.