Tento sugestivní obraz zachycuje mytologickou postavu stojící uprostřed temné a bouřlivé krajiny. Postava, oblečená v bohatých rudých a zlatých rouchách, drží lyru vysoko jako by vyvolávala síly přírody hudbou. Obloha je dramatickým vírem světla a stínu, kde zapadající slunce rozlévá jemné tóny oranžové a žluté do hrozivých mraků. Okolní prostředí působí téměř prapůvodně – divoce, nezkrotně a nese v sobě pocit starobylého tajemství. Propracované detaily na oděvu postavy a lyře kontrastují s hrubými, téměř impresionistickými tahy štětcem na pozadí, čímž vytvářejí dynamické napětí mezi jasností a neznámem. Celková atmosféra je heroicky melancholická, evokující osamělost a sílu legendárního barda ve světě v proměně.

Umělec mistrně využívá kombinaci tmavých tónů a zářivých zvýraznění, která scéně dodávají majestátní a téměř duchovní aureolu. Kompozice soustřeďuje postavu do středu a přitahuje pohled diváka k vyvýšené lyře, symbolu uměleckého překročení a mytologického vyprávění. Dílo hovoří o nadčasovém lidském propojení s mýty a hudbou, čerpá z klasických témat a zároveň je naplňuje romantickou, téměř mystickou atmosférou. Vyzývá k představě dávných příběhů a písní oživených touto osamělou postavou stojící mezi zemí a nebem, minulostí a přítomností.