Tento okouzlující krajinný obraz znázorňuje klidnou podstatu pozdního odpoledne u řeky. Náznaky lodí, s plachtami zachycujícími jemný vánek, kloužou po vodě, mísí se se silnými odrazy, které se třpytí jako šepoty na povrchu. Zvlnené břehy ohraničené bujnými stromy stojí jako strážci a sledují tanec přírody. Lze téměř cítit klid, který vyzařuje ze scény, kdy se nebe mění v plátno jemných pastelových barev – křehkou rovnováhu fialové, oranžové a modré, naznačující elegantní rozloučení dne.

Jak zlaté slunce tiše zapadá pod horizont, atmosféra se naplní téměř snovou kvalitou, vyvolávající pocit touhy a míru. Distantované budovy, struktury živého světa, kontrastují s klidným, téměř idylickým prostředím. Monet zachycuje prchavý okamžik v čase, vyzývá diváka, aby se zastavil; je to pozvání k přemýšlení, k dýchání, k užívání si prosté krásy okamžiku, kdy příroda a lidská přítomnost koexistují v harmonii. Obraz nejen předvádí uměleckou zručnost, ale také funguje jako plátno pro prchavé vzpomínky, které hluboce rezonují v každém, kdo touží po klidu nalezeném v okouzlujících krajinách.