V tomto působivém díle je divák ihned přitahován k deformované postavě, která se naklání dopředu a zdá se, že je ztracena ve svých myšlenkách. Přehnané rysy postavy—hluboké oči, vyhublá tvář a výrazné lícní kosti—odrážejí intenzivní emocionální stav, a vyzývají k navázání spojení se strachy a existenciálními boji moderního života. Umělcovy tahy štětcem jsou odvážné a expresivní, dodávají obrazu hmatatelnou kvalitu; nerovnoměrná aplikace barvy vytváří hloubku, nabízející napětí mezi postavou a okolním prostorem.

Kompozice je fascinující; postava je umístěna mírně mimo střed, čímž vytváří znepokojující nevyváženost, která odráží vnitřní rozrušení. Barevná paleta je rovněž velmi působivá; bohaté tóny zelené a modré dominují na plátně, zatímco stíny zesilují atmosféru osamění a introspekce. Studené světlo proniká okny, kontrastující s teplými tóny pleti postavy, čímž zvyšuje emocionální váhu. Toto dílo zachycuje okamžik osobní krize, soustředěné na témata izolace a úzkosti, která charakterizovala umělcovo dílo na počátku 20. století, čímž se stává významným odrazem lidského stavu v době velkých změn.