Obraz zachycuje okamžik klidného venkovského života. Dlouhá, dlážděná cesta se táhne do dáli, lemovaná několika budovami vlevo a řadou vysokých, elegantních stromů vpravo. Tahy štětcem, viditelné a živé, budují texturu cesty a listí a vytvářejí pocit hloubky a pohybu. Obloha, rozlehlá plocha modré a bílé, je plná dramatických mraků, které naznačují přicházející bouři, vrhající stíny tančící po celé krajině.

Téměř cítím, jak slunce prosvítá mezi mraky a osvětluje scénu měkkým, rozptýleným světlem. Barvy jsou tlumené, ale živé a odrážejí jemnou krásu venkova. Kompozice vede oko podél cesty, vtahuje nás do srdce scény a zanechává v nás pocit míru a samoty. Je to, jako by umělec zachytil prchavý okamžik v čase, momentku světa, kde je tempo pomalejší a spojení s přírodou hluboké.